Svítí, když je o ně pečováno každý den
Dnešní výuka začíná krátkou výukou z Dhammapady. Pokud je nečteme, slova Písma jsou zapomenuta. Pokud se neopraví, dům se zřítí. Pokud se nemyje a nepečuje, tělo se stává nejasným. Mysl je stejná. Pokud nezůstaneme při vědomí a necvičíme, světlo moudrosti postupně pohasne.
Cvičení často považujeme pouze za velkou změnu. Písmo však v nás zůstává pouze tehdy, když jej neustále čteme a vyrýváme do mysli srdce. Dům není dokončen jednoduše proto, že byl jednou postaven; musíme opravit netěsná místa a postarat se o to, co zestárlo. Tělo je v pohodě i při mytí a péči.
O mysl je také třeba pečovat každý den. Když se na chvíli přestaneme starat o mysl a necháme se unést úsudkem a zvykem, to, co se zprvu zdá jako malá šero, postupně zakryje moudrost. Povědomí není něco vyhrazeného pro zvláštní dny. Je to práce na čištění mysli kousek po kousku každý den.
Mnich řekl, že slova Písma jsou krátká a jednoduchá, ale v nich vidíme, proč musíme pilně cvičit. Zvyk znovu a znovu číst, pamatovat si, udržovat tělo a mysl vzpřímeně a vládnout si, činí moudrost jasnou.
Dnes se podívejte na místa ve vašem životě, která zešedla, protože o ně nebylo pečováno. Podívejte se, zda existuje učení ke čtení, zvyk k nápravě, mysl k čištění nebo moudrost k probuzení. Číst, očistit se a zůstat si vědomi každý den, to je dnešní praxe.
Když se písmo nečte, je zapomenuto. Když se dům neopraví, stárne. Když se o tělo a mysl nestaráme, ztmavnou. Světlo moudrosti se samo o sobě nerozjasní. Každodenní praxe čtení, čištění a udržování vědomí čistí mysl.
