Vše vzniká a zaniká podle podmínek

Dnešní učení je o závislém vznikání. Závislé vznikání znamená, že nic nevznikne samo; mnoho příčin, podmínek a vztahů se setkává a dává vzniknout každé věci.

Žádná událost se neobjeví jen tak náhodou nebo sama od sebe. Jediné slovo člověka, jeden pocit v mysli a jedna událost, která se před námi odehrává, zahrnují působení bezpočtu příčin a podmínek. Takže když vidíme nějaký jev, spíše než abychom jej chápali jako pevnou látku, musíme se moudře podívat na to, jaké podmínky jej daly vzniknout.

Princip závislého vznikání je velmi hluboký a nelze jej plně měřit pouze myšlenkou. Nemůžeme říci, že je to pouze nepravda, ani pouze pravda. Nemůžeme říci, že zůstává stále stejný, ani že je zcela odříznutý a pryč.

Je tomu tak proto, že vše jasně vzniká, přesto v tom není žádná pevná vlastní přirozenost, kterou lze držet. A i když se zdá, že něco mizí, když podmínky pokračují, proudění pokračuje v jiné podobě.

Pokud mě někdo ve snu urazí, v tu chvíli jasně vyvstane hněv a bolest. Ale když se probudím, vím, že celá scéna byla dílem snu. Stejně tak bychom ve svém životě neměli pouze uchopit vnější události a trpět kvůli nim; měli bychom se také podívat na to, jak naše vlastní mysl tyto události přijímá a jak na ně reaguje.

To samozřejmě neznamená, že je všechno moje chyba. Znamená to, že když se něco stane, místo abychom to drželi jako pevnou látku a nenáviděli to nebo na ní lpěli, měli bychom být schopni vidět to jako proudění, které vzniká a mizí podle podmínek.

Když správně vidíme závislé vznikání, neulpíváme na „to existuje“ a neupadáme do „neexistuje“. Poznat, co vzniká jako vznikání, vědět, co mizí jako mizející, a rozjasňovat mysl uprostřed toho je praxe.

Kéž bychom dnes věci neposuzovali příliš rychle, ale moudře pozorovali tok, který se objevuje v podmínkách, a žijme spíše s vědomím než s připoutaností.