Cvičení Nenechat se chytit vlastními myšlenkami

Každý žije se svými myšlenkami a názory. Na základě toho, co jsem viděl, slyšel a zažil, soudím: „To je správné“ nebo „To si myslím“. Ale na cestě praxe je třeba jednou prozkoumat i samotnou myšlenku.

Často tvrdošíjně lpíme na vlastních názorech. Myšlenku, o které jsme přesvědčeni, že je správná, nedokážeme snadno vyjádřit, a někdy dokonce odmítáme slyšet jiná slova, abychom ji ochránili. Ale to, že jsem něco viděl, neznamená, že je to celý obraz, a to, že jsem něco zažil, neznamená, že je to neměnná pravda.

Člověk, o kterém jsem si kdysi myslel, že je dobrý, se může časem změnit. Scéna, kterou jsem kdysi cítil jako krásná, může vypadat jinak, když se k ní vrátím. Jídlo, které jsem si pamatoval jako vynikající, může příště chutnat jinak. Tímto způsobem jsou i naše myšlenky a soudy jevy, které vznikají a mizí podle podmínek.

To neznamená, že musíme vymazat své vlastní názory. Znamená to, že bychom si měli dávat pozor na mysl, která je těmito názory polapena a nevidí nic širšího. Ve chvíli, kdy věříme, že naše vlastní myšlenka je vším, mysl se snadno zastaví právě tam. Praktikující by měl být schopen zkoumat své vlastní myšlenky, naslouchat jiným názorům a v případě potřeby své myšlení lehce posunout.

Máme-li postoj naslouchat s otevřenýma ušima, snadnost na okamžik odložit svůj pohled a přání dívat se dále a zeširoka, moudrost pomalu roste.

Kéž dnes nejsme uvězněni pouze ve svých vlastních myšlenkách, ale lehce je položme, poslouchejme široce a dívejme se hlouběji.