Den, kdy se můžete naučit nestálosti při pohledu na květiny
- dubna – Den, kdy se můžete naučit nestálosti pohledem na květiny
Když přijde jaro, rozkvetou květiny a svět se stane ještě krásnějším. Lidé se radují, když se dívají na květiny, a nabízejí květiny Buddhovi a zároveň usilují o to, aby jejich vlastní životy byly také krásné a voňavé jako květiny.
Květiny ale neučí jen kráse. Květina vykvete, nezůstane a nakonec spadne. Když přijde vítr a déšť, může spadnout ještě dříve. Tímto pohledem nám příroda ukazuje zásadu, že nic na světě nezůstane navždy.
Život je také takový. Jsou dobré časy, a i když se zdá, že věci zůstanou, nezůstanou. Spojení také přicházejí, když je správný čas, a vzdalují se, když nadešel čas. Stejně jako včely a motýli navštěvují, když kvetou květiny, mnoho spojení se může shromáždit, když se život daří. Ale po opadnutí květů se i to místo změní. Proto není třeba lpět na spojeních, která přicházejí, a není třeba trpět tím, že se budete držet pouze spojení, která odcházejí.
Důležité je, jak prožíváme tento přítomný okamžik. Potřebujeme život, který se nenechá unášet v krásných časech, nezhroutí se snadno v těžkých časech a v každém okamžiku cvičí upřímně. Když se díváme na přírodu, neměli bychom si jen užívat roční období; měli bychom být také schopni naučit se učení, které se v něm odehrává.
Dnes, když se díváme na květiny, které kvetou a padají, kéž se naučíme pomíjivosti, neulpíme na spojeních, která přicházejí a odcházejí, a žijme naplno tento přítomný okamžik.
Květiny krásně kvetou, ale nezůstanou dlouho a nakonec opadnou. Naše životy a vztahy jsou stejné; nemůžeme se jednoduše držet toho, co přichází a odchází. Proto bychom měli tento okamžik plně prožít s upřímností spíše než s připoutaností as bdělostí spíše než s lítostí. Kéž se dnes učíme nestálosti z učení přírody.
