Přímý pohled na mysl za hranicemi jevů

Viditelné úspěchy — jako je postavení střechy a dokončení budovy — mají v záležitostech každodenního života jasný smysl. Abyste dokončili zamýšlený úkol a posunuli svůj život lepším směrem, musíte vynaložit tolik úsilí a ověřit výsledky.

V praxi je ale důležitější vidět jevy takové, jaké jsou. Tělo, myšlenky i to, čeho dosahujete, vzniká a zaniká podle podmínek. I když nastane dobrá změna, není třeba se jí držet, jako by byla trvalou, neměnnou skutečností. Teprve když dokážete jasně vidět věci takové, jaké jsou, můžete je pustit bez lpění.

Praxe neznamená vrhnout se rovnou do hlubin mysli najednou. Nejprve si zvolíte jediný objekt a pozorujete jej, přičemž sledujete, zda Vaše mysl u něj zůstává, nebo se rozptyluje. Jak se pozorování prohlubuje, vidíte, jak se podmínky spojují a vytvářejí i rozpouštějí jevy, a všímáte si, že neexistuje žádná pevná, neměnná podstata. V tu chvíli začínáte vidět, jak v mysli vzniká rozlišující myšlenka a lpění, a začínáte sledovat i tu mysl, která se jich neuchopuje.

Život, který si cení vnějších úspěchů, a praxe, jež není vázána na podoby, se navzájem neruší. Střechu stavíte s péčí, ale výsledek si nedržíte jako svou trvalou hodnotu. Když děláte to, co je třeba udělat, obyčejnou myslí, aniž byste tuto činnost a svou mysl slévali v jednu hroudu, začíná práce přímého vidění vlastní pravé přirozenosti uvnitř jevů.

Dnes si všímejte radosti z toho, že se věci daří, ale nevažte k ní svou mysl. Tiše zaměřte pozornost na jediný objekt a sledujte proces, jímž myšlenky a pocity vznikají a zanikají. Pečujte o úspěch jako o úspěch a nad myslí bděte jasnou a nerozrušenou jako nad myslí.