Slova toho, kdo to sám okusil

Dobře předat něčí slova je také cenné. Buddhovo učení se však plně nepředává jen přenesením podoby slov. Protože ctihodný Mahákášjapa přímo procitl k Buddhově mysli, mohla se kázání, která předával, stát slovy potvrzenými v jeho vlastní mysli, nikoli příběhem slyšeným zdálky.

Kdo skutečně držel ve vlastních rukou vzácný meč dávného krále, zná jeho lesk i váhu. Kdo o něm jen slyšel popis, může o tom meči také mluvit, ale těžko ho pozná tak jasně jako ten, kdo jej skutečně viděl. S probuzením je to stejné. Slova a písmo Vám mohou ukázat cestu, ale nemohou nahradit zkušenost, kdy tuto cestu ujdete vlastníma nohama.

Chuť jídla také poznáte, teprve když je sami ochutnáte. Ať už Vám to kdokoli sebepodrobněji popíše, chuť dotýkající se Vašeho jazyka ani teplo, které cítí Vaše tělo, nemůžete poznat, dokud to sami neochutnáte. Stejné je to s praxí pozorování mysli. Když se nezastavíte jen u memorování cizího probuzení, ale přímo se díváte na myšlenky a pocity, které se objevují právě teď, stává se učení moudrostí pro Váš vlastní život.

Dnes si místo poznávání další věty vyhraďte alespoň krátkou chvíli na přímé ověření vlastní mysli. Všimněte si dechu, jak vchází a vychází, a když se objeví nepříjemný pocit, dívejte se na něj, aniž byste se odvraceli. Tato malá zkušenost mění pouze slyšené poznání v živou praxi.