Pusťte domněnku a vizte věci, jaké jsou

Aniž bychom to plně věděli, snadno rozdělujeme věci na správné a nesprávné jen na základě mlhavé domněnky. Dnešní učení o tom hovoří prostřednictvím vypůjčené věty: pokud usuzujete a docházíte k závěru z nejasné, mlhavé domněnky, nevyhnutelně se tím výrazně zmýlíte. I spory trvající na tom, jak se jedna strana od druhé liší, vznikají jen proto, že ještě nedošlo k úplnému procitnutí.

Učení přirovnává okamžik, kdy něco vzniká, k vlně. Jakmile se zvedne jediná vlna, následují z ní nesčetné další, a říká se, že deset tisíc vln může pokračovat bez konce. Stejně tak, jakmile se jedna myšlenka vychýlí, dále se odtud navazuje a je těžké se z toho dostat.

Učení je nekompromisní. Říká, že nemá vzniknout vůbec žádná myšlenka, a dokonce Vám ukládá, abyste vůbec nemysleli. A přece také říká, že myšlenka nevyhnutelně vzniká. Proto Vám přikazuje, abyste ji uťali přesně tam, kde vzniká, a abyste toto přetínání znovu a znovu opakovali. Říká, že i v tom nejjemnějším stavu, pokud se objeví byť jen nepatrná myšlenka „dosáhl jsem sem“, ještě to není to pravé.

Učení jde tak daleko, že říká, že musíte vidět bez chtivosti, bez rozlišujícího myšlení, bez lpění, zcela bez jakékoli myšlenky. I když neprocitnete hned teď, má jít o čas na to, abyste se naučili, že úsudek učiněný v běžném dni, když držíte lpění nebo ulpívání, se nevyhnutelně zmýlí. Zde toto učení přebíráme v míře, kterou můžete dnes jednou vyzkoušet: všimněte si okamžiku, kdy se chystáte posoudit něco podle domněnky, a dále už tuto myšlenku nenavazujte.