Ráno jsme si všimli, že nejsme připraveni
Dnešní hovor nebyl dlouhý. Mnich krátce řekl, že dnes není připraven, a popřál nám dobrý den. I v této krátké výměně je mysl, kterou stojí za to zkoumat: neskrývat skutečnost, že nejsme připraveni, ale uznat ji takovou, jaká je.
Praxe nezačíná vždy z dokonale připraveného místa. Někdy jsou rána, kdy učení není připravené, a dny, kdy mysl není usazená. Důležité je všimnout si této skutečnosti, aniž bychom ji klamali nebo přikrašlovali.
Když si všimneme, že naše příprava chybí, můžeme začít znovu právě z tohoto místa. Místo vynucování mnoha slov stačí upřímně pozdravit tím, co je nyní možné, a otevřít den. I krátký pozdrav, pokud nese upřímnost, jemně otevírá dveře dnešního dne.
Nedostatečnost často vidíme jen jako selhání, ale v buddhistické praxi je okamžik, kdy známe svou nedostatečnost, také místem studia. Mysl, která ví: „Ještě nejsem připravená“, je sama prvním krokem, kterým se můžeme znovu připravit.
Dnes nečekejte, až bude všechno dokonale uspořádané, abyste začali. Uvědomte si, co nyní chybí, a začněte tím, co je možné. Malý pozdrav s přáním dobrého dne a mysl, která říká „zkusím to znovu“, se stávají dnešní praxí.
I ve dnech, kdy příprava chybí, pokud si toho všimneme, aniž bychom to skrývali, můžeme začít znovu. I když nejsme dokonalí, dokážeme upřímně pozdravit s tím, co je nyní možné, a otevřít den. Mysl, která zná svou nedostatečnost, je také začátkem praxe.
