Semínko víry se stává ovocem, když se o něj každý den staráme.

Skutečnost, že máme Buddhovu povahu, znamená, že každý má semínko osvícení. Pro běžného člověka však není snadné semínko okamžitě vidět, plně ho prožít a mít v něj neochvějnou důvěru. Oddanost proto není od počátku dokončeným důkazem, ale výchozím bodem pro důvěru ve správná učení a jejich potvrzení praxí.

Je snadné to pochopit, když přemýšlíte o farmaření. To, že jsou na poli semena, neznamená, že hned ponesou ovoce. Musíte důvěřovat, že tam je semínko, připravit půdu, zalít ji, vytrhat plevel a nechat ji proslunit. Když se toto úsilí nahromadí, ze semene se stane klíček a klíček roste a nese ovoce.

Buddhova povaha je také taková. Víra, že „ve mně je semeno Buddhy“, není prohlášení, které by člověka zastavilo v praktikování. Spíše je to síla, která nám umožňuje pečovat o své srdce každý den. Jemně říci malé slovo, zastavit se, když se objeví hněv, a dělat to, co je třeba udělat správně, to vše jsou postupy, které se starají o semínko.

I když vám stále chybí zkušenost z první ruky, není třeba se nechat odradit. Stačí věřit slovům těch, kteří si to uvědomili jako první, a pak tuto víru převést do dnešních činů. Víra se stává slabou, když zůstává pouze v myšlenkách, ale když je uvedena do praxe, stává se mocí, která mění život.

Proto je důležité nezůstat jen u přemýšlení o tom, zda tam jsou semena nebo ne. Je to o víře v potenciál, který již byl zasazen, a o maličkostech, které můžete udělat dnes. Takové starostlivé srdce nás každý den vede k osvícení.