Být schopen děkovat i v těžkých časech

Když se k nám někdo chová laskavě, dějí se dobré věci a věci jdou tak, jak chceme, není těžké poděkovat. V takových chvílích může každý snadno vyvolat vděčnou mysl.

Ale v praxi záleží víc na mysli, kterou máme, když věci nejdou podle našich představ. Když se k nám někdo chová nelaskavě, řekne něco, co je zklamané, tělo je nemocné nebo se práce zastaví, není snadné vyvolat mysl, která v této situaci ještě dokáže děkovat.

I potom se můžeme pokusit uvažovat tímto způsobem. Pokud došlo k nehodě, je štěstí, že to bylo jen tolik. Pokud jsme potkali nevlídnost, je štěstí, že rána nebyla větší. I když je tělo nemocné, je stále něco, za co můžeme být vděční, že žijeme a můžeme dýchat. To není předstírání, že situace je dobrá. Je to nalezení místa v mysli, které se nezhroutí ani v ní.

Také někdy nosíme, vědomě či nevědomě, mysl, která říká: "Mělo by se se mnou zacházet dobře." Pokud si myslíme, že by nás ten druhý měl poznat a přizpůsobit se nám, protože jsme zákazník, protože jsme starší nebo protože to víme lépe, i malé zklamání je velké. Čím je mysl silnější, tím snáze vznikají stížnosti a nespokojenost.

Takže praktikující musí vždy praktikovat vděčnou a pokornou mysl více než mysl, která chce být obsluhována. I když nás ostatní dostatečně neuznávají a i když nejednají podle našich přání, měli bychom se nejprve podívat do své mysli a jemně ji ovládat.

Vzdávat díky však neznamená jednoduše snášet každou křivdu. Potřebná slova by měla být vyřčena a to, co je třeba opravit, by mělo být opraveno. Dokonce i tehdy je praxe spíše mluvit a jednat na základě vděčnosti a moudrosti, než se nechat vláčet záští a hněvem.

Kéž dnes děkujeme za dobré věci, najdeme to, co se lze naučit i v obtížných věcech, a prožijme den s myslí, která se sníží a pozorně se dívá spíše než s myslí, která chce být obsloužena.