Cesta pokorného žádání a pilného cvičení

Dnešní vyučování začíná chladným počasím a záležitostí oblečení, ale v rámci toho má smysl, že cvičení není záležitostí ignorování našeho prostředí nebo našeho těla. Pokud lpíme pouze na formě, je snadné ztratit ze zřetele realitu. Praktikující by měl správně vidět současné podmínky, chránit tělo a mysl a být schopen pokračovat v dharmě.

Jako dnešní dobré učení mnich předal pokyn zasadit víru do Dharmy a snížit se, aniž by se stal pyšným. Pýcha je překážkou, která velmi nenápadně prosakuje do cesty praxe. Pokud si myslím, že už vím, neptám se, na co bych se měl ptát, a zavřu svou mysl před někým, od koho bych se měl učit, dharma nemůže vstoupit hlouběji.

Proto bychom měli respektovat a následovat moudré a ctnostné lidi a ke všem cítícím bytostem bychom měli mít soucit a trpělivou vytrvalost. Ptát se někoho znamenitějšího, než jsme my sami, na dharmu, kterou člověk neslyšel, není ostudné; je to správný postoj praktikujícího. Ve chvíli, kdy se pokorně ptáme, se otevírají dveře učení.

Dharma, kterou jsme slyšeli, by měla být praktikována navenek, aby se nevyprázdnila. Slyšet mnoho dobrých slov samo o sobě nestačí. Když zmírníme marné myšlenky a nesprávné názory, které jsme si vedli skrze sílu učení, a ve skutečnosti v životě uvedeme i jednu věc do praxe, stane se řeč Dharmy naše vlastní.

Dnes snižte pýchu, ptejte se, na co byste se měli ptát, praktikujte, co jste slyšeli, a založte mysl, která se kultivuje bez zastavení. I když se cesta k úplnému probuzení zdá vzdálená, začíná malou pílí ve snaze zůstat vzhůru v každém okamžiku.