Když myslíte na štěstí druhých, roste i vaše vlastní štěstí
Všichni chceme žít šťastně. Pokud se však mysl zastaví jen u otázky „Jak mohu být šťastný já?“, štěstí zůstává vzdálené.
Buddhismus nás učí, abychom nelpěli jen na vlastním štěstí, ale nejprve hleděli na štěstí lidí kolem sebe. Když pečujeme o své blízké a upřímně si přejeme, aby se jim dařilo, stává se tato mysl začátkem našeho vlastního štěstí.
I malé činy mají sílu: laskavé slovo, drobná pomoc, sdílení nebo péče. Když se takové činy hromadí, stávají se semínky dobré karmy.
Čím více nejprve probouzím mysl, která pečuje o druhé a pomáhá jim být šťastní, tím více se tato dobrá karma nakonec vrací i jako mé vlastní štěstí. I dnes si vyberte jeden malý dobrý návyk a vytrvale ho praktikujte.
Štěstí neroste samo. Zapouští kořeny, když pečuji o druhé, rozmnožuje se sdílením a vrací se jako pokoj srdce.
Všichni chceme být šťastní. Štěstí ale roste lépe, když si nejprve pomyslíme na štěstí druhého člověka, než když se díváme jen na sebe. Pokud budeme každý den praktikovat dobrá slova, malou pomoc, sdílení a péči, dobrá karma se hromadí a stává se ctností, díky níž jsme my sami i lidé kolem nás společně šťastní.
