Tento přítomný okamžik je praxe

Když přemýšlíme o smrti a karmě, mysl může ztěžkat. Tato otázka však není jen pro nějakou vzdálenou budoucnost. Mysl, se kterou můžeme stát v posledním okamžiku, je hluboce spojena s myšlenkami, slovy a činy, které dnes opakujeme.

Pokání nekončí u pocitu litování minulosti. Žít pokání znamená nyní si všimnout chybného zvyku, zastavit se, abychom už neříkali stejná slova, a změnit jeden malý čin. Když se takto mění současné zvyky, mění se spolu s nimi i směr budoucnosti.

Dokonce i mysl, která chce získat požehnání a zásluhy, se stane další připoutaností, pokud ji držíme příliš pevně. Na čem záleží, není kalkulace ohledně toho, co získáme, ale volba v blízkosti Buddhovy cesty právě zde, na tomto místě. Uvedení tohoto přítomného okamžiku správným směrem je každodenní praxí a praxe každého dne se stává pokáním pro celý život.

To, na čem v tomto učení záleží, není nutit mysl, aby vypadala lépe, nebo se snažit to všechno změnit najednou. Nejprve si všimněte, kde je mysl právě teď zachycena, a právě z tohoto místa zvolte jeden krok správnějším směrem. Cvičení není zvláštní událostí daleko; objevuje se ve výrazech, slovech, soudech a péči dne.