Neztrácejte život při honbě za touhou.

Pro člověka je těžké žít naplno i sto let, ale mysl žije, jako by v sobě nesla tisíc let starostí. Věci, které je třeba udělat dnes, věci, které ještě nebyly vyřešeny, a věci, o kterých nevím, co se stane v budoucnu, mě neustále tahají za hlavu. I když jedna starost skončí, objeví se další, a když je jedna touha uspokojena, hledáme další.

Stejně jako v podobenství o Dharma sútře je mysl, která sleduje touhu, podobná člověku, který trhá květiny. Květiny jsou krásné a voňavé. Takže chci sáhnout, mít to a sbírat další. Ale pokud vás přistihne trhání květin, je snadné ztratit přehled o tom, kde stojíte, kolik času uplynulo a kam se život ubírá.

Problémem není touha samotná, ale ztráta vědomí následováním touhy. Totéž platí pro úzkost. Bez úzkosti se nedá žít úplně. Vždy je třeba udělat práci a vyřešit vztahy a povinnosti. Důležité je uvědomit si, že máte starosti a nenechat je převzít celou vaši mysl.

Praxe se nenachází jen na dobrých místech. Můžete se učit z míst, kde vznikají touhy, a můžete vidět charakter svého srdce i z míst, kde vznikají starosti. Studium znamená uvědomit si, když se objeví touha: „Zase mám touhu“, a když se objeví starosti, ohlédnout se a myslet si: „Moje mysl běží vpřed“.

Život je krátký a to neznamená, že byste se měli bát. Spíše to znamená přijít k rozumu. Znamená to, že byste měli jít za svými touhami, jako byste trhali květiny, a neztrácet ze zřetele dnešní život hromaděním starostí, jako byste žili tisíc let. Být si nyní vědom této mysli, klidně dělat to, co je třeba udělat, ale nedat celou svou mysl touhám a starostem, je probuzený život.