Praxe, která omezuje slova a rozjasňuje mysl

Slova odhalují mysl člověka. Mnoho slov však nutně neznamená, že jsou pravdivá. Čím více slov přibývá, tím snáze se do nich mísí úzkost, přehánění a zbytečné vyjadřování.

Praktikující musí nejprve prozkoumat, odkud slova pocházejí, spíše než kolik jich je. Potřebujeme se ohlédnout a zeptat se, zda se tato slova snaží zakrýt úzkost, snaží se porazit druhého člověka nebo pocházejí ze soucitné mysli.

Správná řeč neznamená jen ticho. Když je potřeba řeč, měli bychom mluvit jasně, ale slova by měla spíše oživovat a pomáhat, než ubližovat nebo rozdělovat. Slova jsou pouze prstem ukazujícím na pravdu, takže bychom neměli zůstat jen u prstu; měli bychom vidět měsíc mysli, ke kterému slova ukazují.

To, na čem v tomto učení záleží, není nutit mysl, aby vypadala lépe, nebo se snažit to všechno změnit najednou. Nejprve si všimněte, kde je mysl právě teď zachycena, a právě z tohoto místa zvolte jeden krok správnějším směrem. Cvičení není zvláštní událostí daleko; objevuje se ve výrazech, slovech, soudech a péči dne.