Cesta se otevře, jen když po ní půjdeme

Když studujeme Buddhovu přirozenost a pravou přirozenost, můžeme kolísat mezi slovy: „Už je to hotové“ a „Probouzíme se praxí“. Jedna strana nám dává pevnou víru, zatímco druhá nám připomíná důležitost skutečného úsilí.

Důležitější než rychlý výběr jednoho vysvětlení je starat se o mysl tady a teď. Musíme si všímat, jak je mysl tažena trápením a zvyky, správně naslouchat a uvažovat a neustále cvičit, aby se oko moudrosti mohlo otevřít.

Představte si chůzi směrem k horskému prameni. I když je vpředu vyznačen pramen, bez chůze se s vodou nepotkáme. I když si nejsme zcela jisti, že tam je, stále musíme prozkoumat cestu krok po kroku. Víra povzbuzuje naše kroky, ale nekráčí místo nás.

Praxe je stejná. Důvěra v možnosti nám brání opustit studium. Ale cesta se neotevře, pokud budeme pouze věřit a nezachovávat mysl. Potřebujeme slyšet správné učení, pozorovat známé připoutání a každý den zdokonalovat svá slova a činy.

Občas otevře bránu moudrosti jediná řeč Dharmy. Potřebujeme však také připravenost to přijmout a praxi, která poté pokračuje v každodenním životě. Probuzení neznamená vyhrát hádku; je to změna v tom, jak žijeme.

Závěr je tedy jednoduchý. Pokud si myslíme, že probuzení je již přítomno, stále musíme cvičit. Pokud si myslíme, že moudrost je nově naučená, stále musíme cvičit. Ať už si zvolíme jakékoli vysvětlení, nemůžeme se vyhnout procesu péče o mysl a osvětlování moudrosti. Jeden krok cvičení otevírá další.