Povědomí, které se nesnaží uchopit
Dnešní učení začíná větou, že i když hledáme mysl, nelze ji získat. Spojuje to také se slovy Diamantové sútry, že nelze získat minulou mysl, nelze získat současnou mysl a nelze získat mysl budoucí. Mysl není předmět, který lze držet v ruce a uložit pryč.
Když je mysl nepříjemná, snažíme se té mysli zbavit; když se objeví dobrá mysl, snažíme se ji dlouho udržet. Přesto hnutí mysli vznikají a mizí podle podmínek. Myšlenky, emoce a toulavé představy se na chvíli objeví a pak se zase rozprchnou. Čím více se je snažíme uchopit jako pevné látky, tím více zatěžujících myšlenek přibývá.
Musíme se tedy také pečlivě podívat na pokyn pustit. Uchopíme-li myšlenku, že se musíme vzdát, jako další úkol, může se i to stát připoutaností, která namáhá mysl. Dnešní učení nám říká, abychom se zlehka dívali nejen na mysl, která se chopí, ale také na mysl, která se snaží pustit.
Cvičení není bezmocné nicnedělání. Pečlivě pozoruje mysl, která nyní vyvstává, a všímá si, že se objevuje a mizí. Když víme, že šťastná mysl, nepříjemná mysl a myšlenky na minulost a budoucnost jsou všechny pomíjivé funkce, nepřidáváme na ně zbytečnou připoutanost.
Dnes se nesnažte řešit mysl jejím uchopením a neulpívejte ani na myšlence, že mysl musíte nechat jít. Jako byste otevřeli ruku a uviděli světlo, tiše si všimněte toho, co nyní vzniká, tak jak to je. V rámci tohoto vědomí tíživé myšlenky přirozeně ztrácejí na síle.
Mysl není objekt, který lze uchopit a získat. Myšlenky a emoce vznikají a mizí podle podmínek, proto se nesnažte uchopit ani mysl, která se je snaží chytit nebo donutit je pustit. Když si všimnete toho, co nyní vzniká, tak jak to je, tíživé myšlenky se přirozeně stanou lehčími.
